Bouře

Autor, jehož dosavadní díla se zabývala minulostí na základě reálných dokumentů, se tentokrát vrací do důvěrně známého prostoru vlastního dětství. Umisťuje sem však temně laděný příběh, jehož hrdi ...

Autor, jehož dosavadní díla se zabývala minulostí na základě reálných dokumentů, se tentokrát vrací do důvěrně známého prostoru vlastního dětství. Umisťuje sem však temně laděný příběh, jehož hrdina propátrává minulost až k období války, přičemž se dotýká záhad a bolestných momentů vlastní minulosti v kontextu minulosti Norska s jeho ambivalentním vztahem k nacismu. Tato ambivalence je bohatým zdrojem otázek po vině, což je autorovo stěžejní téma, stejně jako téma izolace a uvěznění, které zde ztělesňuje právě prostředí ostrova a jeho záhadné komunity. Proč byli vypravěč se sestrou po smrti rodičů vlastně umístěni k pěstounovi Johannesovi? Kdo je záhadný pan Carsten, a co se to vlastně stalo kdysi na dětském letním táboře, jehož patronem byl "strýc" Kaufmann, majitel většiny ostrova, který zde chtěl před válkou vybudovat racionálně vedenou zemědělskou komunitu, kvůli níž si za války "zadal" v kolaborantské vládě? Mlhy, které malý norský ostrov pravidelně obestírají, visí nad příběhem jako nevyřčená vina a vše se postupně noří do nejasných kontur toho, s čím se navrátilec setkává: válečná zrada možná není jediný Kaufmannův zločin. Možná rodiče nezahynuli při leteckém neštěstí, jak se na ostrově vypráví. Možná ještě dnes, v roce 1995, žijí obyvatelé ostrova pod vlivem prokletí zrozeného před více než padesáti lety a možná tu není jistého vůbec nic... Navrstvenou horou otázek se hrdina prodírá ve vyprávění, jehož shakespearovské odkazy nejsou náhodné... S užitím nakladatelské anotace.