60%, 1

Deník, který jsem si (radši) nepsal

Peter M. Jolin

Pisatel žije vcelku poklidně, vydělává si jako fotograf v jakémsi časopise, kde tráví čas brouzdáním po internetu, a svůj volný čas spravedlivě dělí mezi alkohol a sex. Jinak život spíše probíhá o ...
Pisatel žije vcelku poklidně, vydělává si jako fotograf v jakémsi časopise, kde tráví čas brouzdáním po internetu, a svůj volný čas spravedlivě dělí mezi alkohol a sex. Jinak život spíše probíhá okolo něj, než že by jej nějak prožíval; i tak dramatické okolnosti, jako bylo 11. září spíše jen konstatuje. Pokud nesouloží nebo nepije, tráví čas úvahami o tom, jak hanebně se k němu v jeho dětství chovala jeho egocentrická matka a jak těžký život měl se svými různými otčímy. Rovněž přemýšlí o tom, kdo z těchto otčímů je jeho skutečný otec. K jakési katarzi dochází, když se tuto informaci dozví, jeho způsob života či myšlení to nijak zásadně neovlivní - na konci knihy jej opouštíme stejného, jaký byl na začátku - laxní metrosexuál. Jako ilustrace určitého životního způsobu a postoje mužů současné mladší produktivní generace je to sdělné, možná se jedná o jakýsi satirický šleh - to v tom případě, pokud dílko sepsala žena ukrytá pod pseudonym(???)
číst celou anotaci

nakladatel: Adonai

vydána: 2002, Praha, 1. vydání

vazba: vázaná, 229 stran

jazyk: čeština

ISBN: 9788086500522

(OCoLC): 1011108272

Kniha v knihkupectvích:
skladem
skladem
Zdroj informací o knížkách: Obálky knih