Větrné mlýny

"Venkovské povídky", z nichž texty pocházejí, patří mezi nejvýraznější Schmidtovy práce, šest povídek zde vybraných představuje texty ještě nejméně poznamenané autorovým složitým, čtenářsky kompli ...

"Venkovské povídky", z nichž texty pocházejí, patří mezi nejvýraznější Schmidtovy práce, šest povídek zde vybraných představuje texty ještě nejméně poznamenané autorovým složitým, čtenářsky komplikovaným stylem. Venkovské prostředí autor komentuje laskavěji než své bližní, pro něž má jen slova deziluze a pesimistické zášti. V jednoduché osnově se pokaždé vyskytují dvě typově podobné ženské a dvě mužské autobiografické postavy, opakuje se i základní situace: čtveřice protagonistů provázejí neustálé nutkavé sexuální narážky. Nejvýraznějším znakem je autorova divoká hra se slovy, proud neologismů a specifický pravopis ignorující gramatiku, kdy slova různě opracovává, často jim propůjčuje další význam, s nímž dále pracuje, aby vyhovovala jeho uměleckému záměru. Tato jazyková hra má základ v jeho teorii etymů, která vychází ze studia psychoanalýzy, podle níž se nevědomí jazykově odráží v mnohoznačných slovních hříčkách a zejména přeřeknutích a má tak vedle zjevných významů ještě jiný, skrývaný obsah. Tak i jeho texty plné asociativních narážek, asonancí a svébytného pravopisu jsou vlastně hádankami, v nichž jde o něco jiného, než je při povrchním čtení patrné. Překladatel, který se autorovu dílu věnuje systematicky, doplnil texty rozsáhlým (a nutným) vysvětlivkovým aparátem.