Mučenka a jiná místa

Podobně jako v předcházející sbírce "Housenka smrtihlava" navazuje Kateřina Piňosová i v této na linii surrealistické poezie. Její texty působí jako neúnavný, řetězící se proud asociací, v němž se ...

Podobně jako v předcházející sbírce "Housenka smrtihlava" navazuje Kateřina Piňosová i v této na linii surrealistické poezie. Její texty působí jako neúnavný, řetězící se proud asociací, v němž se střídají slovní přestřelky s prudkými nárazovými pohledy, s nimiž básnířka důsledně sleduje kamerou svých očí prostor, v němž se pohybuje, kde dochází k inspirativním událostem, z nichž některé zůstavají pouze ve formě představ a vizí, lákajících ke zpracování. Piňosová totiž nachází ve zdánlivě obyčejných dějích, věcech a předmětech náznaky magických zaklínadel či tajemných poselství, jež v jejím podání dostávají nové obrysy, takže maličkosti se zvětšují do obrovitých rozměrů, historické stavby se přemisťují jako mávnutím kouzelného proutku z jednoho kontinentu na druhý a bytosti z legend, mýtů a pohádek se stávají spřízněnými dušemi. Pod tím vším pak vyvěrá i naléhavá touha uniknout z mnohdy dusivé temnoty, která jakoby autorku soustavně obklopovala - a prodrat se znovu ke světlu.