Zpěv pro mýho tátu

Dvě knihy v jedné. Ani jedna nezklame. Je v nich humor, trocha nostalgie a řada bezvadných nápadů.Zpěv pro mýho tátu je humorný text o třech generacích velmi svérázných mužů z rodiny autorovy. Děd ...

Dvě knihy v jedné. Ani jedna nezklame. Je v nich humor, trocha nostalgie a řada bezvadných nápadů.Zpěv pro mýho tátu je humorný text o třech generacích velmi svérázných mužů z rodiny autorovy. Dědeček, tatínek a syn. Dědeček zcestoval celý svět, žil v Austrálii, odtud si přivezl bumerang, to si nakonec vozí každý, ale ulovit babičku, tedy tenkrát děvče svobodné a nevinné bumerangem na širokých českých nivách, to dokázal jenom on. Tatínek byl také cestovatel, tlumočník v Americe, za což ho v padesátých letech pochopitelně stihl „zasloužený“ trest. Syn se zas rozhodl na konci osmdesátých let emigrovat, měl to opravdu promyšlené, ale osud chtěl jinak… Zeyerovo memorandum je sice také návrat do historie, ale ještě dál, před dědečka, doby obrozenecké a chvíli po ní. Autor popisuje nález útržků rukopisu, které nazývá Zeyerovým memorandem. Z nich sestavuje jakési vzpomínky, vkládá do nich nápady a historky z dávných časů, inspirované ostatními Zeyerovými díly o české historií. Střídá trochu neuspořádaně historky ze života Tyla, Havlíčka, malíře Čermáka, ale dojde i na Libuši a Přemka, Břetislava a Jitku, Vojtěcha. Číst nejde přestat, protože je to zábavné a vtipně, ale ne plytké, přitom je z textu cítit láska a úcta k velkým ženám a mužům české historie, hluboká znalost historie. Kdyby se takto vyprávělo ve škole o našich dějinách jistě by alespoň v některých jedincích sem tam nějaká znalost uvízla.