Historická mluvnice česká, 3. díl, skladba

Aby obraz staročeské skladby plně hověl svému úkolu v rámci vysokoškolské učebnice, snažím se jej podat nikoli jako pouhý souhrn mnohých a rozmanitých faktů a jevů, nýbrž dialekticky. Jde mi o to, ...

Aby obraz staročeské skladby plně hověl svému úkolu v rámci vysokoškolské učebnice, snažím se jej podat nikoli jako pouhý souhrn mnohých a rozmanitých faktů a jevů, nýbrž dialekticky. Jde mi o to, abych staročeskou skladbu zobrazil nejen jako výsledek staršího vývoje před stol. 14., nýbrž i jako odrazový můstek pro vznik stavu novočeského, neboli abych ji zobrazil jako jedno období ve vývoji našeho národního jazyka. . . . A jde mi o to, abych vývoj staročeského jazyka zobrazil v dialektické jednotě s myšlením, jako odraz rozvoje myšlení našich předků... . Nepodávám o staročeské skladbě a o jejím vývoji poučení všestranné, úplné, nýbrž jen diferenční. Obírám se s těmi jevy, v kterých se staročeská skladba podstatně odlišovala od novočeské a jejichž mnohotvárný a dlouhodobý vývoj přispívá k poznání podstatných rysů skladby novočeské. (Autor v úvodu)