edice: Cestou k svobodě (2)
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1946, tedy hned po skončení druhé světové války, a okamžitě po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncentračním táboře Osvětim se vědělo ...
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1946, tedy hned po skončení druhé světové války, a okamžitě po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncentračním táboře Osvětim se vědělo již za války, ale nikdo si zřejmě nedokázal představit, v jak hrozných podmínkách tam žily a hlavně umíraly miliony lidí. Kniha je doplněna také obrazovým materiálem - plány celého komplexu Osvětimi, ale i fotografiemi zubožených vězňů a dokonce i mrtvol, které si nacističtí důstojníci v táboře pořizovali a dokumentovali tím tak své dílo. Tyto fotografie naštěstí nebyly při likvidaci tábora zničeny, a tak mohly posloužit jako důkaz vražedné mašinerie. Autoři knihy Ota Kraus a Erich Kulka byli během protektorátního režimu politickými vězni. V Osvětimi začali pracovat jako zámečníci, dostávali tak lepší stravu a měli i lepší ubytovací podmínky. Díky své práci se mohli téměř volně pohybovat po rozsáhlém areálu tábora, pomáhali tedy při různých sabotážích i pokusech o útěk. Po skončení války se rozhodli sepsat tuto knihu jako hrůzné a děsivé svědectví nacistického režimu.
číst celou anotaci
nakladatel: Čin
vydána: 1946, Praha, 1. vydání
vazba: vázaná, 234 stran
(OCoLC): 7798079