Nepozdravil u vrbiček

Děj každého románu má se točit kol jeho hrdiny. Je-li však tím hrdinou docela obyčejný člověk? A jmenuje-li se Vincenc Platenka? A přece věřte, že také existenční zápas takového docela obyčejného ...

Děj každého románu má se točit kol jeho hrdiny. Je-li však tím hrdinou docela obyčejný člověk? A jmenuje-li se Vincenc Platenka? A přece věřte, že také existenční zápas takového docela obyčejného člověka může být stejně vysilující jako boj s dravou zvěří v džungli pralesa nebo s gangstery v džungli velkoměsta. Je jen civilnější. Za každým rohem může na vás číhat nebezpečí právě tak, jako vás za ním může potkat štěstí. A může mít třebas podobu pitoreskní „chaloupky“. Jistě jste se v životě setkali i s takovou paní Dobrou. Není to jen její jméno, ona vskutku dobrá je, a to jako úřednice i jako kolegyně. Slečna Spanilá chodí do kanceláře víc než pro práci pro své i svých kolegů potěšení. A „Pampeliška“? To jistě každý na prvý pohled pozná, že je to jen přelud, jen zosobněná Platenkova touha. Proto se s ní nikdy nesetkal, nikdy s ní slova nepromluvil. Žádná z figurek této knihy není vymyšlená, ale nesnažte se některou z nich identifikovat. Autor je tak zpitvořil, že by je ani vlastní bratr nepoznal. Kdyby však přesto v některé z nich rozeznal někdo sama sebe, pak ať se proto nezlobí, ale ať se tomu zasměje, jako by se smál, kdyby se náhle octl před křivým zrcadlem.