Coimbra, čili, Orfeův antifonář

Pro oživení staré báje si autor jako jeviště zvolil starobylé portugalské město Coimbra. Dávný příběh o lásce Orfea a Eurydiky dostal konkrétní obrysy při pohledu na klášter svaté Kláry, jenž je u ...

Pro oživení staré báje si autor jako jeviště zvolil starobylé portugalské město Coimbra. Dávný příběh o lásce Orfea a Eurydiky dostal konkrétní obrysy při pohledu na klášter svaté Kláry, jenž je umístěn na jižním břehu řeky Mondego, která těmito místy protéká. Právě tehdy autora napadlo přisoudit Orfeovi tvar slunce, jež každodenně zalévá svým světlem klášterní kostel, vpíjí se do zdí a objímá svým jasem jeho konstrukci. Celá chrámová stavba, která je svými základy hluboce zakotvena do podzemních prostorů a svou váhou stále proniká a propadá se o kus a další píď dolů, se tak vlastně stává obrazem zakleté Eurydiky. Propojením slunce a kostela vytvořil básník podobně jako v dávné řecké mytologii symbolické pouto, jehož naplnění se v pravidelném časovém cyklu opakuje, je mu však odepřeno trvale v tomto blaženém stavu zůstat. V devíti zpěvech Lambersy litanickou formou zároveň zpracoval podobenství o lásce, v níž hlavní role není tentokrát přisouzena lidem, ale světlu a kameni, jejichž vzájemné působení je rovněž schopné dosáhnout podivuhodných proměn a rozměrů.