Náhlý vítr, který je ti svědkem

Všechno je jen můj mizerný zrak a mizerný sluch - tímto výrokem otevírá Roman Polách svůj básnický debut a jakoby jím zároveň naznačoval, jakým směrem se bude ubírat jeho poetika. Autorovy verše t ...

Všechno je jen můj mizerný zrak a mizerný sluch - tímto výrokem otevírá Roman Polách svůj básnický debut a jakoby jím zároveň naznačoval, jakým směrem se bude ubírat jeho poetika. Autorovy verše totiž v mnohém připomínají fotografický záběr, který je uchopený (ale i proclený) zmíněnými smyslovými orgány. Daří se mu tak dát téměř každé básni osobitý charakter, jenž se projevuje v okamžitém zhodnocení situace, načrtnuté v lehce zamlžených konturách. V těchto situacích Polách hledá a popisuje momenty, jež pro něho mají silný apel vnitřní naléhavosti a jež jsou ukotveny v jeho nitru a duši. Jsou to vlastně obrazy, v nichž se střídá neklid s lítostí, sen s realitou nebo i symbolické proměny větru, který se kolem prohnal jako auťák, zničil deštník, rozštěkal psy a zároveň je prudký jako tvoje láska - nebo se stává i jediným svědkem náhlého, třebaže patrně dočasného uvědomění si vlastní samoty.