Lehké škrábnutí

Tichým lyrickým tónem se Vladimír Stibor pokouší zaznamenávat postřehy, jež jsou odrazem jeho vztahu k nenápadnému a obyčejnému způsobu života. Autor je vděčný za každou příležitost těšit se z mal ...

Tichým lyrickým tónem se Vladimír Stibor pokouší zaznamenávat postřehy, jež jsou odrazem jeho vztahu k nenápadnému a obyčejnému způsobu života. Autor je vděčný za každou příležitost těšit se z malých radostí, z okamžiků, kdy byl osloven múzou, z lidské něhy a lásky. Snad i proto se v jeho poezii symbolicky objevují motivy květin a portréty žen, jež jsou charakterizovány nejen jako milenky a nositelky lásky, ale i jako obětavé a vlídné bytosti, přibližující se mnohdy až k andělským sférám. Kromě této tématiky zařadil Vladimír Stibor do této sbírky i verše, které přesahují hranici jeho osobní zkušenosti a pokoušejí se vyjádřit atmosféru tmy, věčnosti, nekonečného prostoru či duchovní podstatu lidského bytí a tímto úhlem pohledu se tak stávají básníkovou osobitou úvahou nad údělem člověka.