Prázdná sláma

Navzdory titulu Jan Šimek v této sbírce dokazuje, že prázdnou slámu rozhodně nemlátí. Ve vých reflexích, psaných většinou hovorovým jazykem a občas i prokládaných pravidelným rýmem, odráží svět, j ...

Navzdory titulu Jan Šimek v této sbírce dokazuje, že prázdnou slámu rozhodně nemlátí. Ve vých reflexích, psaných většinou hovorovým jazykem a občas i prokládaných pravidelným rýmem, odráží svět, jak ho vnímal, to znamená se všemi pochybnostmi a nejistotatmi. Šimek až bytostně vnímá pocity svobody, děsí se však toho, že přijde doba, jíž bude vládnout imidž zvlčilýho obchodníka a znovu se nastolí rudá hrůza. Snad i proto z těchto depresivních myšlenek, násobených pokřivenými mezilidskými vztahy i ztrátou víry v kladný společenský vývoj, prchá do vzdálených míst, kde se neomezeně rozprostírá široký duchovní prostor, jenž zůstane jeho hájemstvím, které mu nikdy nemůže být odňato. Po formální stránce je pak Šimkův verš charakteristický používáním slovních hříček, snahou o zlidovění, mystickými motivy i smyslem pro humor, jenž však mnohdy v sobě skrývá pachuť hořkosti a znechucení.