Hoří

Berlíňanka Mané žije sama ve svém nahrávacím studiu. Noční požár domu, v němž žije, ji málem připravil o život. Traumatický zážitek v ženě probudil zasuté bolesti, minulost, s níž se dosud nevyrov ...

Berlíňanka Mané žije sama ve svém nahrávacím studiu. Noční požár domu, v němž žije, ji málem připravil o život. Traumatický zážitek v ženě probudil zasuté bolesti, minulost, s níž se dosud nevyrovnala a kterou pociťuje jako jakousi vinu. Požár tak chorobně vnímá jako něco, co si zasloužila. Od toho momentu začnou hrdinku provázet dva halucinační hlasy, v nichž se materializují hrdinčiny výčitky a které do současných prožitků vtahují její minulost a neustále komentují její aktuální chování i myšlenky. Čtenář tak pozvolna, po vrstvách, veden zákruty vypravěččiny neklidné a bolavé mysli odkrývá zdroje a příčiny její bolesti. Do jejího posttraumatického duševního zmatku vstupuje především vztah, který před čtyřmi lety prožila na Islandu. Zažila tehdy maximální štěští, ale dotyčný muž je teď mrtvý a Mané cítí vinu.. Autorka využívá ich-formu velmi účelně k maximálnímu vtažení čtenáře do hrdinčina sebeprožívání, do jejího halucinacemi zkresleného vnímání světa i do strachu vyplývajícího z vědomí, že něco je špatně, její vyrovnávání se s minulostí tak působí velmi bezprostředně a autenticky. Komentáře jejích halucinačních průvodců zvyšují detektivní napětí celého příběhu.