Motýli nad propastí

Poezie Jana Kohouta se vyznačuje několika průvodními znaky, které i přes zdánlivou odlišnost vytvářejí předpoklady k tomu, aby byla chápána jako kompaktní literární celek. V Kohoutově díle nachází ...

Poezie Jana Kohouta se vyznačuje několika průvodními znaky, které i přes zdánlivou odlišnost vytvářejí předpoklady k tomu, aby byla chápána jako kompaktní literární celek. V Kohoutově díle nacházíme totiž různé inspirativní zdroje, v nichž se prolínají estetické názorové proudy se snovými náladami, reálné obrazy podané v záběrech surrealistické imaginativnosti, dojmy kolísající mezi fantaskností a absurditou. Kromě básnických kreací, v nichž je z některých čísel cítit i jakoby jemný dotyk Vladimíra Holana (patrně autorova velmi oblíbeného básníka), se v tomto výboru nachází i rozsáhlá próza Jestli neumřu, tak se zabiju, kde si pacient psychiatrického ústavu zapisuje podle pokynu ošetřujícího lékaře poznatky a představy, které ho během hospitalizace napadají. Pohybuje se v prudkém a nekontrolovatelném tempu soustavných až halucinačních návalů, jež formou vizuálních projekcí útočí na jeho vnímání a přivádějí ho tak do víru divokých historek a myšlenek. Celý soubor, nazvaný podle rozsáhlého úvodního oddílu, je prokládán autorovými osobitými texty, které vznikly jako nápadité koláže sestavené z výstřižku novinových titulků.