Orchestr kostitřase

Tomáš Weiss vložil do své sbírky šestačtyřicet očíslovaných básní, na nichž patrně nejvíce upoutá jejich jazyková a stylistická výstavba. Soustředí se totiž do několika téměř vypravěčských poloh, ...

Tomáš Weiss vložil do své sbírky šestačtyřicet očíslovaných básní, na nichž patrně nejvíce upoutá jejich jazyková a stylistická výstavba. Soustředí se totiž do několika téměř vypravěčských poloh, v nichž se situuje do role lakonického pozorovatele, jenž sám sebe znejišťuje otázkami, na něž dává veskrze záporné odpovědi. V některých pasážích se autor zase pohybuje v pozici rozhněvaného muže, který se ovšem v následujích strofách ihned zesměšňuje nebo pokračuje v komponování dalších zlostných lamentací. Lze konstatovat, že právě v těchto slokách je Weiss nejpřesvědčivější, neboť zde ponejvíce v pravidelném rytmu může vyjádřit i určitou zvukomalbu. Tyto znaky autorovy poezie v konečném finálním výsledku odhalují tíživé stavy i bezvýchodnost, k nimž člověk dochází po prozkoumání vlastního nitra, aby v něm uslyšel hrát v temných strunách onen pomyslný, v titulu zdůrazněný orchestr kostitřase.