Černobílá stěna

Časové rozpětí více než třiceti let, v nichž tato sbírka vznikala, vypovídá zároveň o tom, že autorka své verše nepíše s programovým zaujetím, ale spíše se snaží zachytit prchavost chvíle ve své j ...

Časové rozpětí více než třiceti let, v nichž tato sbírka vznikala, vypovídá zároveň o tom, že autorka své verše nepíše s programovým zaujetím, ale spíše se snaží zachytit prchavost chvíle ve své jedinečnosti. Tedy v onom okamžiku, kdy ji osloví konkrétní moment svou vnitřní naléhavostí, takže se ho v náhlém inspiračním hnutí pokouší literárně zpracovat. Dlouhý dobový úsek však na druhé straně naznačuje, že Horynová ani nevyhledává pevnou tématickou linku: jednotlivé texty jsou naopak námětově velmi roztříštěné (přírodní lyrika například někdy zaujímá místo vedle až existenciálně laděných strof, meditativní polohy pak sousedí u intimních vyjádření). Společný znak však v této poezii nalezneme: je jím patrně již v titulu avízované znázornění protikladu, v němž jsou ukryté světlé okamžiky a temná chvíle. Básně, které jsou napsány většinou volným veršem (jedinou výraznou výjimku tvoří grafická etuda pod názvem Tažní ptáci), svědčí ovšem na druhé straně o autorčině talentu zvládnout formální stránku textu: působivé je především její úsilí o dovedení verše do čistého tvaru, aby tak co nejsilněji zazněla kontrastní pointa.