Psaní v temnotě

Psaní v temnotě lze bez nadsázky považovat za důstojný epitaf, kterým se završila cesta významného anglického básníka, nakladatele i univerzitního knihovníka. Richard Caddel se pokusil ve své poez ...

Psaní v temnotě lze bez nadsázky považovat za důstojný epitaf, kterým se završila cesta významného anglického básníka, nakladatele i univerzitního knihovníka. Richard Caddel se pokusil ve své poezii především objevit svůj uzavřený svět a poznat v něm sebe samotného. Tvrdil také, že verše se musí co nejvíce přibližovat hudbě a proto kladl velký důraz na zvukovou stránku a rytmickou stavbu svých textů. Jeho strofy bývají často rozčleněny do nejrůznějších jazykových celků: Caddel často záměrně přesunul slovo, které bylo významově spjato a mnohdy i upřesňovalo předcházející verbální spojení, až do následující metrické stopy, a to kvůli tomu, aby neporušil přísně dodržovanou hierarchii úporně budovaného veršového schématu. Tato zdánlivě složitá kombinace však autorovi umožnila, mnohem přesněji popsat prchavost uplývajících okamžiků: a to třeba i oněch chvil, kdy člověk může sedět venku do noci a doslova ve tmě, jen s podsvícenou obrazovkou kapesního počítače, zaznamenávat poznámky pro své básně. Aniž by tušil, že to budou glosy závěrečné a poslední.