Bylo, byli, byla, byl--

Jevgenij Rejn patří mezi žijící legendy ruského písmenictví: jeho poezie vyniká smyslem pro detail, v němž se propojuje cizelérská práce se slovem, pravidelný rytmus, melodičnost verše i snaha o z ...

Jevgenij Rejn patří mezi žijící legendy ruského písmenictví: jeho poezie vyniká smyslem pro detail, v němž se propojuje cizelérská práce se slovem, pravidelný rytmus, melodičnost verše i snaha o zcela původní pointu. Editor a překladatel Petr Borkovec zařadil do tohoto výboru osm autorových elegií, jež umožňují i na tak malé ploše poznat Rejnovy básnické přednosti: především je zde dokonale vytvarovaná forma klasického rýmu, který je jemně uvržen do prostoru slokových variací. Tímto způsobem uchopené strofy jsou pak komponovány převážně melancholickým nápěvem, do něhož se promítají autorovy postřehy, dojmy i vzpomínky. S neobyčejnou lehkostí Rejn zaznamenává kouzlo petrohradských nocí, bulváry zasažené mrazem i nepakovatelnou atmosféru starých domů, postavených na pobřežním pásmu. Na druhé straně dokáže však promluvit i řečí volnou, o čem svědčí třeba rozsáhlá, závěrečná báseň Delta, zachycující rozpad jednoho vztahu mezi mužem a ženou.