Odvaha za úsvitu

Autorka (1931) se básnické tvorbě soustavně věnuje až od roku 1972 a vychází v ní především z vlastních životních zkušeností. Její výpověď lze vnímat jako citlivé svědectví o nelehkém údělu ženy, ...

Autorka (1931) se básnické tvorbě soustavně věnuje až od roku 1972 a vychází v ní především z vlastních životních zkušeností. Její výpověď lze vnímat jako citlivé svědectví o nelehkém údělu ženy, která však přes všechna úskalí a strasti dokáže najít cestu ke štěstí i svobodě. Lawsonová prošla totiž nejrůznějšími situacemi, navíc se i seznámila se zřetelně odlišnými kulturami a tato její poznání se pak stala základním impulsem k básnickému sdělení. Své básně autorka píše volným veršem, někdy strohým a úsečným, jindy zas až zdánlivě nepatřičně rozevlátým a vyslovuje zde úvahy o smyslu naplněného života a radostech z prostých věcí, jimiž může například být listování rodinným albem, pohled na zahradu nebo procházka krajinou. Na druhé straně však zde nalezneme i verše, které se zamýšlejí nad lidskou zranitelností a smrtelností.