Výkřiky

Mansourová patřila podle André Bretona mezi nejvýznamnější představitele poválečného surrealistického hnutí. Ve svých verších uplatňovala smysl pro absurdní fantastiku, hořký humor a agresivitu, k ...

Mansourová patřila podle André Bretona mezi nejvýznamnější představitele poválečného surrealistického hnutí. Ve svých verších uplatňovala smysl pro absurdní fantastiku, hořký humor a agresivitu, která v některých případech ústila až do bizarního či dokonce morbidního zakončení. Autorčiny básně v sobě zároveň nesou silné erotické jádro, mnohdy zesílené obscénními obrazy, na druhé straně se vyjadřují i k otázkám duchovní svobody a jsou plné vašnivé nenávisti ke všemu, co tomuto pojmu překáží a nedovolí mu plně se rozvinout. I z tohoto důvodu napadá básnířka zatuchlou křesťanskou morálku spojenou s falešnou výchovou v rodině a nesmiřitelně bojuje proti všem společenským konvencím. Básně působí celkovým dojmem jako zdánlivě nesouvislý řetěz asociací, avšak při bližším zkoumání lze zjistit, že mezi jednotlivými slovy a obrazy panuje vnitřní řád.