Autodafé

Zařadit Taboriho do národní literatury je obtížné: Jeho mateřštinou je maďarština, své práce píše až na výjimky anglicky, jsou však překládány do němčiny a vydávány v Německu a většina jich nebyla ...

Zařadit Taboriho do národní literatury je obtížné: Jeho mateřštinou je maďarština, své práce píše až na výjimky anglicky, jsou však překládány do němčiny a vydávány v Německu a většina jich nebyla v anglickém originále vůbec publikována. V pěti autobiografických příbězích autor ukazuje vcelku šaramantní měšťanskou idylu předválečné Budapešti, to, jak postupně nenápadně brala zasvé, vzpomíná na své příbuzné, z nichž mnozí později skončili v osvětimských pecích, a zejména na svého otce. Autor podává své vyprávění v téměř parodické zkratce, se sebeironií a velmi suchým, někdy až načernalým humorem, který dokáže i ve své ostatní tvorbě použít v souvislostech dosti drsných až tragických, zřejmě aby se vyhnul patosu, s tragédií Židů za války jinak nutně spojeným. Vzpomínky tohoto kosmopolitního dramatika nepřinášejí žádné velké moudré závěrečné bilancování, jsou spíše ohlédnutím na cestě, která byla složitá a dosud pokračuje, a připomenutím doby, která definitivně skončila.