Živorodky

Oproti předcházející sbírce, zabývající se mezními situacemi na hranici hranici života a smrti, ne-li přímo konečností údělu člověka, je tento autorčin soubor vůči lidské existenci přece jen poněk ...

Oproti předcházející sbírce, zabývající se mezními situacemi na hranici hranici života a smrti, ne-li přímo konečností údělu člověka, je tento autorčin soubor vůči lidské existenci přece jen poněkud shovívavější. Živorodky lze sice posuzovat jako určité přitakání životu, nicméně tento souhlas nezaznívá naplno a je omezený. Z každodenních autorčiných zkušeností a prožitků totiž zřetelně vyčnívá poznání, že v kterékoli vteřině může být náš pobyt zde na zemi přerušen a ukončen, že individualita každého jedince se během okamžiku může propadnout jak do opojné závratě, tak i do skleslosti a smutku. Podobně je tomu i v zobrazení mezilidských i partnerských vztahů, kdy v autorčiných verších soupeří ticho a štěstí s nedůvěrou a odcizením.