Sto let

I tentokrát se s autorkou, označovanou za představitelku poetického naturalismu, vracíme do jí důvěrně známého prostředí dalekého severu, ostrovů, moře, fjordů, hor a sněhu, tentokrát v rozsáhlé r ...

I tentokrát se s autorkou, označovanou za představitelku poetického naturalismu, vracíme do jí důvěrně známého prostředí dalekého severu, ostrovů, moře, fjordů, hor a sněhu, tentokrát v rozsáhlé rodinné sáze o životě prababičky Sáry, která vyrostla a žila na jednom z ostrovů severských Lofot, její poslední dcery Elidy, vnučky Hjördis, autorčiny maminky - a do jisté míry i autorky samotné. Román je situován mezi roky 1842, kdy se prababička vdala a rok 1942, kdy se narodila autorka. Z nemnoha rodinných záznamů a vzpomínek stvořila autorka působivý román o silných ženách, o jejich mužích, o dětech, které rodily a vychovávaly v nelehkých podmínkách. Autorku k literárnímu zpracování ženské historie její rodiny inspiroval oltářní obraz, jemuž stála modelem prababička Sára, a osud maminky Hjördis, o níž věděla, že ji její matka po smrti manžela odložila na vychování do pěstounské rodiny. Časová linie románu se často vrací či předbíhá, osudy všech žen se proplétají v líčení života rybářských osad na severních ostrovech, v příbězích lásky i životní síly, složitých rodinných vztahů, opuštěnosti i břemene mateřství.