Místo, na němž stojíš, je posvátná země: o kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru

Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Během let různé etiky rýsovaly kruhy různě: někdy byli z kruhu vylouč ...

Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Během let různé etiky rýsovaly kruhy různě: někdy byli z kruhu vyloučeni všichni lidé s odlišnou barvou pleti, jindy byli v kruhu jen dospělí a lidé příliš staří nebo příliš mladí či ještě nenarození byli postaveni mimo kruh. Ještě jindy byl kruh narýsován mezi člověka a živou přírodu, se kterou se pak zacházelo jako s věcí určenou k prodeji a drancování. Nic ale nepatří mimo kruh, ve vesmíru není žádné "vně", ke kterému bychom se mohli chovat bez úcty. Nejen hory a moře na naší Zemi, nýbrž i vesmír samotný je hoden základní úcty. Vše co je, svět člověka, svět živého a svět země a hvězd, je uvnitř kruhu.