Fragmenty milostného diskurzu

Kniha předního francouzského literárního kritika, představitele strukturalismu 2. pol. 20. stol., vychází z cyklů seminářů na École pratique. Představuje jakýsi katalog (figur), týkající se milost ...

Kniha předního francouzského literárního kritika, představitele strukturalismu 2. pol. 20. stol., vychází z cyklů seminářů na École pratique. Představuje jakýsi katalog (figur), týkající se milostného citu, k těmto jsou připojeny literární odkazy. Popis milostného diskurzu je nahrazen jeho simulací, je mu tak navráceno já, aby vystoupila výpověď, nikoli analýza. Nejde o předložení psychologického portrétu, ale nabízí promluvu toho, kdo mluví uvnitř sebe sama, milostně, k mlčícímu objektu lásky. Dis-cours, původně znamená přecházení sem a tam, je to o tom, jak milující nepřestává pobíhat ve svých vnitřních promluvách, tento diskurs se projevuje v téměř nepostižitelných poryvech jazyka, které autor označuje jakožto figury. Figury se rýsují podle toho, co lze v probíhajícím diskurzu poznat: co bylo přečteno, zaslechnuto, pocítěno. Figura je obkreslena jako (znak), je zapamatovatelná (jako obraz nebo pohádka), přičemž žádná logika figury nespojuje, následně jsou k figurám připojeny odkazy, které pocházejí z četby světové literatury (Goethova Utrpení mladého Werthera, Platonova Symposionu, psychoanalýzy, některých mystiků, případně z konverzace mezi přáteli, či z vlastního života), co je přejato, je označeno po straně na kraji textů. Roland Barthés píše intimní deník tak, aby zachytil nezachytitelné, provádí jakousi amatérskou citovou fenomenologii, jako vědec popisuje figury jazyka, s nimiž se úzkostlivě ztotožňuje, totéž platí o hrdinech, o nichž píše.