Zády opřen o věčnost

Tadeusz Gajcy byl autorem dvou básnických sbírek, v nichž se projevil jako talentovaný tvůrce, soustředící se na snahu filozofickým způsobem osvětlit a vyložit zákonitosti světa a lidské existence ...

Tadeusz Gajcy byl autorem dvou básnických sbírek, v nichž se projevil jako talentovaný tvůrce, soustředící se na snahu filozofickým způsobem osvětlit a vyložit zákonitosti světa a lidské existence. Jeho verše byly pochopitelně poznamenány dobou, v níž žil a psal. Na mnoha místech proto přípomínají přízraky válečného běsnění, jež postihlo jeho zemi, v níž potoky vzdechů / plují spálené květy a kosti luční a lesní zvěře. Gajcy si osvojil jedinečný výrazový jakyk, který brutální události dokáže zachytit s básnickou noblesou a se sugestivní naléhavostí. Jeho básně jsou naplněny vizemi o konečné a úděsné katastrofě, v nichž se však přitom neobjevuje žádný konkrétní hrůzný čin, jichž bylo na polském území spácháno nepřeberné množství, pokoušejí se spíše bohatým metaforickým stylem navodit pochmurnou a tíživou atmosféru, kterou v této době těžce zkoušený národ prožíval. A právě hrozba jeho totální fyzické likvidace, které si básník byl vědom, je i hlavním důvodem toho, že se v jeho verších skloňují tóny předzvěsti nejen neblahého a nevyhnutelného vlastního osudu, ale i tragické budoucnosti, která se na této části evropského kontinentu odehraje.