Tannhoffové

Po celý svuj život zustává muž dítetem. Hledá klín i prso své matky, požaduje lásku a chválu, své pravdy a krivdy vykrikuje do sveta. A vyckává trestu, bázlive a žádostive. Chápe se vecí, aniž by ...

Po celý svuj život zustává muž dítetem. Hledá klín i prso své matky, požaduje lásku a chválu, své pravdy a krivdy vykrikuje do sveta. A vyckává trestu, bázlive a žádostive. Chápe se vecí, aniž by cokoliv chápal, staví si své hrady, svuj svet si buduje na pískovišti. Kdo mu venuje trumpetku nebo houpacího koníka, stává se pro ten okamžik zbožnovaným clovekem, jinému, který mu vezme cukrátko, preje smrt. Ach, tenhle muž, ten clovek! Ve dvaceti mu patrí svet, v padesáti ho prohrál, vcetne ženy, detí a zvírectva. A ty bude ostouzet až do smrti. Nekdy, obcas se nekdo vynorí, uhodí do nej blesk a osvítí ho. A on rozdává svetlo tak, jak je nabízen chléb ci plody. Ale deti kolem neho, miliony detí, si to neprejí, jinak by svou trumpetku, houpacího koníka a cukrátka musely oželet.