Písně pobělohorských exulantů (1670-1750)

Kniha Písně pobělohorských exulantů (1670-1750) je prvním uceleným pohledem na písňovou tvorbu českého pobělohorského exilu. Věnuje se řadě dosud málo zkoumaných děl, např. žitavským tiskům Václav ...

Kniha Písně pobělohorských exulantů (1670-1750) je prvním uceleným pohledem na písňovou tvorbu českého pobělohorského exilu. Věnuje se řadě dosud málo zkoumaných děl, např. žitavským tiskům Václava Klejcha, Johanna Myllera, ale důkladně také největšímu českému písňovému souboru starší doby, kterým je tzv. Lipský kancionál pietisty Jiřího Sarganka (1737). Kniha mimo jiné ukazuje význam pietismu pro evangelickou spiritualitu a literární život období baroka. Metodologickými východisky jsou žánrová zkoumání, sledování biblických inspirací a komparativní pohledy, jež umožňují nacházet česko-německé vazby a vidět pobělohorské literární aktivity jako výsledek česko-slovenské spolupráce.