Cesty moravské paleolitické archeologie v období Československé republiky

V českých zemích, jejichž archeologická tradice je velmi bohatá, vzbuzovala minulost oboru zpočátku jen náhodný a ojedinělý zájem. První český přehled podali Lubor Niederle (1893) a Josef Smolík ( ...

V českých zemích, jejichž archeologická tradice je velmi bohatá, vzbuzovala minulost oboru zpočátku jen náhodný a ojedinělý zájem. První český přehled podali Lubor Niederle (1893) a Josef Smolík (1898), mnohem podrobněji pak Albín Stocký v úvodu svého díla „Pravěk“ (1926). Pro území Moravy se jako první tématem zabýval zejména v úvodních pasážích svých syntéz Innocenc Ladislav Červinka. Již v meziválečném období si jako jedno z hlavních témat svého výzkumu dějiny archeologie vytyčil Josef Skutil, který díky nebývalé heuristické práci shromáždil a publikoval velké množství drobnějších článků i pokusů o shrnutí dílčích kapitol z historie archeologie. Pro dějiny české i moravské archeologie snad ani nelze dostatečně docenit práce Karla Sklenáře, který se tomuto tématu začal věnovat již od 60. let 20. století. Od té doby publikoval řadu monografií, bibliografických soupisů i dílčích studií, které vždy vynikají šíří a hloubkou záběru a pro každého zájemce o historii humanitních věd jsou neocenitelným zdrojem informací i inspirace. Právě díky Karlu Sklenářovi se podařilo obor historie archeologie alespoň částečně institucionalizovat v systému archeologických disciplín (v polovině 70. let tak učinil i na mezinárodním poli v rámci snah zařazení dějin oboru do programu kongresů UISPP). Na Moravě se podobným směrem v 70. letech 20. století vydala Jana Vignatiová. K ojedinělým pracím patří též historiosoficky zaměřené texty Zdeňka Vašíčka (1996, 2006, 2007) a syntéza věnovaná dějinám archeologie od jejích počátků, již zmíněný autor publikoval společně s Jaroslavem Malinou v roce 1980.