Svět bez hranic

Havajský terapeut, který léčil mentálně postižené lidi, mě naučil nový a pokročilejší náhled na stoprocentní zodpovědnost.Jmenuje se Dr. Ihaleakala Hew Len. Náš první telefonát trval asi hodinu. P ...

Havajský terapeut, který léčil mentálně postižené lidi, mě naučil nový a pokročilejší náhled na stoprocentní zodpovědnost.Jmenuje se Dr. Ihaleakala Hew Len. Náš první telefonát trval asi hodinu. Prosil jsem ho, aby mi vyprávěl celý příběh o své terapeutické práci. Hovořil o tom, že tři roky pracoval v havajské státní nemocnici na oddělení trestně stíhaných pacientů. Toto oddělení bylo nebezpečné a fluktuace psychologů zde byla velká. Personál často stonal nebo jednoduše odcházel. Když měl někdo projít po oddělení, otáčel se zády ke stěně se strachem, že na něj pacienti zaútočí. Nebylo to příjemné místo pro práci, život ani návštěvu.Dr. Len mi řekl, že své pacienty nikdy neviděl. Svolil, že bude mít kancelář a že bude pročítat záznamy pacientů. Když jimi procházel, pracoval na sobě. A když na sobě pracoval, pacienti se začali uzdravovat."Po několika měsících dostali dosud spoutaní pacienti svolení a mohli se začít volně pohybovat po prostoru. Některým zase byly sníženy dávky léků a ti, kteří byli původně označeni za nevyléčitelné, byli propuštěni."Byl jsem z toho u vytržení."A to není všechno," pokračoval, "zaměstnanci se začali těšít do práce. Zlepšila se docházka a fluktace zaměstnanců skončila. Nakonec jsme tam měli více personálu než jsme potřebovali, protože pacienti byli propouštěni a všichni zaměstnanci chodili do práce. Dnes je to oddělení zavřeno."V té chvíli jsem to nevydržel a musel se zeptat: "Co jste se sebou dělal, co způsobovalo, že se tito lidé měnili?""Jednoduše jsem léčil tu část sebe, kterou jsem s nimi sdílel," odpověděl.