Nikoho nečekám

Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvělých sloganů. Jenže pro umělce byl pouhý novinář, na literární scénu příliš vulg ...

Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvělých sloganů. Jenže pro umělce byl pouhý novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít. Na palubě parníku, který se měl jmenovat vídrholec (z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech, barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik básnických sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu. Mezioborový umělecký provoz se stal součástí jeho bytosti stejně jako asociace na slova vítr a holý. Mimochodem podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků.