Člověk jménem Rour

Začít úplně znovu. Bez občanky i mobilu. Kdesi u vlakových kolejí, daleko od lidí. Sám si vše vybudovat a postavit. Jde to – ale musíte mít kocoura Roura! O „člověku“ a jeho pozoruhodném chlupatém ...

Začít úplně znovu. Bez občanky i mobilu. Kdesi u vlakových kolejí, daleko od lidí. Sám si vše vybudovat a postavit. Jde to – ale musíte mít kocoura Roura! O „člověku“ a jeho pozoruhodném chlupatém příteli psal Ondřej Vaculík v letech 2016–2021 na pokračování do dvouměsíčníku Listy. Nyní si můžeme přečíst příběh v celku, doplněný o rozsáhlou poslední kapitolu Jak to bylo s Rourem dál, vysvětlující dovětek a 11 kreseb autorova bratra Jana Vaculíka. „Kocour otevřel jedno oko, protáhl se a otevřel oko druhé, muž vyndal z batohu kočičí konzervu a pro sebe chleba a mazací sýr. Tím, že tomuto místu, které na plánu velkoměsta nemá ani název, protože všemu uniklo, přinese s kocourem vzmach, byl si už jist...“