Našli jejího tátu viset na provaze v hospode naproti

Osmá básnická sbírka Ireny Štastné nese název Našli jejího tátu viset na provaze v hospode naproti. Nezní jako titul, ale spíše jako veta zaslechnutá nekde za dvermi, šeptem predávána mezi generac ...

Osmá básnická sbírka Ireny Štastné nese název Našli jejího tátu viset na provaze v hospode naproti. Nezní jako titul, ale spíše jako veta zaslechnutá nekde za dvermi, šeptem predávána mezi generacemi. A práve tak pusobí i celá sbírka: jako tiché, precizní zpracování toho, co se nejen v rodinách prenáší mlcením.Kniha je rozdelena do ctrnácti oddílu metaforicky pojmenovaných podle dnu a oken. Dny se promenují podle podoby oken – od velkých ctvercových pres neotevrené oprýskané okenice až po bezokenné dny nebo dny, kdy se z oken nelze vyklánet. Každý z nich predstavuje jiný zpusob videní sveta i sebe sama.Štastná s mimorádnou presností zachycuje prchavé okamžiky, mezilidské odcizení, materskou únavu, stárnutí i všudyprítomné vedomí konecnosti. Její úsporný jazyk nechává vyniknout konkrétním detailum, které získávají symbolickou sílu. Krev, syrovátka, plachty nebo vrzající parkety se stávají nositeli pameti, ztráty i krehké nadeje. Intimní prostory vlaku, chalupy, zahrady ci ložnice pritom nesou tíhu zkušenosti presahující jejich zdánlivou všednost.Nová sbírka navazuje na autorcinu dlouhodobou poetiku hledání hranic mezi intimním prožitkem a okolním svetem. Prináší syrovou a nekompromisní výpoved o lidské krehkosti, pameti rodiny a tíži prožívané každodennosti, kde se minulost neustále prolíná s prítomností. Uhrancivá, rytmicky presná a intenzivní sbírka, která bude ve ctenárích rezonovat ješte dlouho po doctení.