Dlouhý běh Jana Šimsy

„Jsem přesvědčen, že není jiné cesty, než osvobozovat sebe ze zakletí strachu, sobectví a nedůvěry ke společnosti. Není jiné cesty než myslet také na věci těch druhých, na starosti všech, biblicky ...

„Jsem přesvědčen, že není jiné cesty, než osvobozovat sebe ze zakletí strachu, sobectví a nedůvěry ke společnosti. Není jiné cesty než myslet také na věci těch druhých, na starosti všech, biblicky řečeno: milovat bližního svého jako sebe samého.“
Jan Šimsa (1929–2016) patří k výrazným osobnostem českobratrské evangelické církve. Výběr z publikovaných a zejména nepublikovaných textů zachycuje jeho kořeny v hnutí lesní moudrosti a Akademicé Ymce, spoluutváření teologického hnutí Nová orientace, kazatelské působení na venkově, kontakty s výraznými postavami kulturní scény, a především celoživotní nasazení pro lidi odstrkované a pronásledované, jež mj. vyústilo v jeho angažmá v Chartě 77.
Z písemností Jana Šimsy vybrala, některé úseky zpracovala a životopisnými údaji doplnila Milena Šimsová.
„Vážnost k dějinám neznamená se podřizovat tomu, co se děje. Podřizovat se evangeliu znamená orientovat se stále na chudých, zraněných, uražených a ponížených. Ti jsou důležitější než pseudoúspěchy velkých dějinných převratů.“
„A moje srdce i nadále prahne po kolektivu, již ne nahodilém, ale po kolektivu těch, kteří hledají ono město, v němž přebývá pravda a kde bydlí láska a pokoj a spravedlnost nakonec pro všechny.“