Michal Škoda

Jorge Olivera Castillo popisuje svět, neměnně uzavřený v konturách neprodyšného ostrova, na němž život je jedním vojenským cvičením. Den za dnem tady totiž zaznívá z tlampačů drnčení veřejných hlá ...

Jorge Olivera Castillo popisuje svět, neměnně uzavřený v konturách neprodyšného ostrova, na němž život je jedním vojenským cvičením. Den za dnem tady totiž zaznívá z tlampačů drnčení veřejných hlášení / obhroublá slova tryskají z každého nároží a racionálně uvažující nebo umělecky založený člověk se už nedokáže radovat téměř z ničeho. V Castillově poezii je obsažena neomezená lidská tupost, chmurný pohled na havanské ruiny, jež zbyly z kdysi hrdého přístavu, pokřivená minulost i beznadějná perspektiva. A tak z nejistoty a obav uniká občas jen do bolestně zjitřené intimity, která jediná mu alepoň na chvíli dá zapomenout na nicotu bytí, jež ho obklopuje. Ale i v tomto citovém útěku si Castillo uvědomuje, že ani ten nejsilnější vztah nemusí být všelékem na nemocnou zemi a klade si znepokojující otázky, v nichž se ptá, co by se stalo, kdyby láska již nemávala křídly a vyhaslo by tak ohniště, co září do nezměrné noci.