V zeleném osamění

Mnoho je vášní – avšak ze všech těch příjemných se ani jedna nemůže vyrovnat vášni, která člověku dokáže dát chuť k životu a hned nato jej zmučit, vášeň snad nejsilnější – myslivecká. Ten, kdo jí ...

Mnoho je vášní – avšak ze všech těch příjemných se ani jedna nemůže vyrovnat vášni, která člověku dokáže dát chuť k životu a hned nato jej zmučit, vášeň snad nejsilnější – myslivecká. Ten, kdo jí oplývá, bývá člověkem nadmíru přátelským, mírumilovným, společenským, ve svém okolí povětšině váženým, celý oddán přírodě. Potomek cechu svatého Huberta a Eustacha, ochránce loveckých práv a zákonů bohyně lovu Diany, v jehož těle se prohání věčně mladá – zelená krev. I já patřím a s hrdostí se hlásím k těm, kdož jsou vlastníky zelené krve, k těm, kteří jsou schopni a dokáží prožít dlouhé hodiny v srdci přírody, uprostřed hlubokých a nekonečných horských lesů táhnoucích se podél našeho západního pohraničí, lesů bohatých na rozmanité druhy zvěře i překrásných lesních plodů a travin, milovníkem končin, kam zřídka vstoupí lidská noha, končin vzdálených a přesto jedněch z nejkrásnějších.