Bez růže

Pavel Růžek se v současné české literatuře jeví jako autor drsných a drásavě interpretovaných próz, které v sobě nesou pocity autentických a nepřikrášlených prožitků. Tomuto krédu zůstal věrný i v ...

Pavel Růžek se v současné české literatuře jeví jako autor drsných a drásavě interpretovaných próz, které v sobě nesou pocity autentických a nepřikrášlených prožitků. Tomuto krédu zůstal věrný i v této své poslední knize, jejíhož vydání se už nedožil. Popisuje zde příběh jednoho manželského vztahu, v němž se především soustředí na okolnosti jeho bolestného rozpadu, které popisuje až s neobvyklou otevřeností i s jakousi sebeničivou naléhavostí. Růžkova mluva, protkaná funkčními naturalismy, se stává svébytným jazykovým prostředkem, kde se střídají motivy zániku a zmaru společně s neustále opakovaným a zcela zásadním refrénem, že už není proč existovat. Jen občas problesknou v autorově textu, jenž byl patrně napsán na základě jeho vlastních zkušeností, vzpomínky na okamžiky, kdy vše začínalo, kdy potkává mladou rozvedenou ženu s dítětem a domnívá se, že po jejich boku stráví zbytek svého života, který bude naplněn štěstím a harmonií. Postupně však vedle něho propuká martyrium lží a falší, přetékající vzájemných nepochopením, urážkami, hysterií či beznadějí utápěnou v alkoholu, jež ovšem pouze signalizují oboustrannou totální a definitivní citovou destrukci.