Dedic bez osudu

Pamatuješ si? Když jsme byli malí, skákali jsme z útesu do vody pod Srázy. Jednou... jednou sis zlomil ruku a pak se desil tech skal. Když jsi po mne chtel, abych utekl s tebou ze Srázu, abych sko ...

Pamatuješ si? Když jsme byli malí, skákali jsme z útesu do vody pod Srázy. Jednou... jednou sis zlomil ruku a pak se desil tech skal. Když jsi po mne chtel, abych utekl s tebou ze Srázu, abych skocil po tvém boku... bál jsem se já, priznávám, ale mel jsem to udelat. Nyní jsi, Ellene, tak daleko od nás a uchvatitel drží náš domov v ocelovém sevrení. Krev a nocní mury – to jsou jeho zbrane. Propast, kterou ten muž, ten netvor otevírá pod našima nohama, je den ode dne vetší. A z té temnoty nekonecných hlubin a z tajemných odlesku zrcadel cosi hledí zpet na nás. Na každého z nás, na každé díte, ženu i muže. Vím, že vedeš vlastní válku ve jménu rodu, z jehož krve pocházíš. Nám na Srázech už ale dochází cas. A tak se te ptám, ac vím, že má slova odnese vítr, a ty je nikdy ne- zaslechneš. Budeš me následovat tam dolu, do propasti? Skocíš se mnou? Ješte jednou, naposledy?