40 niepoprawnych wierszy o moim miasteczku

Sršatá ironie a nadhled čiší snad z každého verše Wojciecha Ossolińského. Smysl pro zachycení lidské malosti i pro zesměšnění negativních vlastností člověka se objeví například hned v úvodní úvaze ...

Sršatá ironie a nadhled čiší snad z každého verše Wojciecha Ossolińského. Smysl pro zachycení lidské malosti i pro zesměšnění negativních vlastností člověka se objeví například hned v úvodní úvaze o donašečství a poté autororův jízlivý a sarkastický styl, popisující neobvyklé i obvyklé události jeho pomyslného městečka, pokračuje v následujících 40 nesprávných básních. Stejný počet vozů nachází Ossoliński i v prvních verších o vlakové soupravě s natolik pestrou skladbou cestujících, že nad nimi autor jen rezignovaně vzdychne: ...co je to tu za bordel. Není divu, že vagóny v závěru vykolejí... Ossoliński se však na půdorysu své obce alegoricky a v parafrázích vyjadřuje nejen k morfologii národa, ale i k nedůstojnému postavení intelektuálů, k pokoutnímu získávání informací, ke genetice, k byrokratickým nařízením i k dalším úkazům a jevům dnešní doby.