Devadesát tři

Jakobínský rok 1793 byl vyvrcholením francouzské buržoasní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně: dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsn ...

Jakobínský rok 1793 byl vyvrcholením francouzské buržoasní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně: dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsněním měšťáků proti rušitelům "tradičního pořádku" a vyslovil vřelé sympatie s revolucí. Středem románu je povstání bretoňských sedláků, zneužitých církví, šlechtou a zahraniční reakcí, hlavními hrdiny bývalý šlechtic a utopický humanista Gauvain a feudál-royalista Lantenac. Názory Hugovy nejlépe vyslovuje Gauvain v závěru knihy a tu také poznáváme omyl V. Huga: Gauvain se obětuje za člověka-bestii Lantenaca, když ten na chvíli ukázal lidskou tvář a zachránil z hořící tvrze tři proletářské děti. Ale Gauvain si neuvědomil, že osvobozením Lantenaca zasadil vlasti těžkou ránu a způsobil smrt mnoha vojáků revoluce. On i jeho vychovatel a bývalý kněz Cimourdain nedovedli vyřešit rozpor mezi revolucí a citem a oba raději zemřeli. Závěr románu je tedy tragický, ale z celé knihy vyzařuje Hugova víra v konečné vítězství proletářské revoluce a v světový mír a Hugo již sto let učí nenávidět ty, kteří lidstvu brání v cestě za těmito vznešenými ideály.