Temno v chalupách

Básník oslavuje klopotnou práci jihočeského rolníka, jak ji týden přináší. Vyznává lásku selským chalupám. V jejich kuchyních za soumraku hospodáři dumají u dubových stolů při plápolání ohně jako ...

Básník oslavuje klopotnou práci jihočeského rolníka, jak ji týden přináší. Vyznává lásku selským chalupám. V jejich kuchyních za soumraku hospodáři dumají u dubových stolů při plápolání ohně jako kdysi Hus a Chelčický. Básník slyší volání rodné země, hovoří k němu ticho jihočeské krajiny, zpívá o tvrdém životě a smutných láskách čeledínů a děveček. K této písni o životě rodného kraje druží se verše horoucí lásky k rodné řeči a zemi. „A proto, krásná řeči naše, třeba řeč chudých a pokorných jsi, jako kadidla kouř modlitbami našimi se viň, naříkej, plač, volej a zpívej, mlhami soumraků rozléhej se, v kolébkách, jimiž kývají báby, se ozývej věčně, řeči má hořká!“ A česká země? „Neříkám ti vlast – říkám ti sladce země a domov.“