Bezhlavá sardinka

Autorka rozdělila své básně, důsledně interpretované v narativním duchu, do čtyř oddílů. V prvních dvou (Malá a Větší) spíše popisuje momentky z dětství, vzpomíná nejen na okamžiky, kdy táta vedl ...

Autorka rozdělila své básně, důsledně interpretované v narativním duchu, do čtyř oddílů. V prvních dvou (Malá a Větší) spíše popisuje momentky z dětství, vzpomíná nejen na okamžiky, kdy táta vedl řeč a máma nandávala oběd z hrnců do talíře, na příšeří pokoje, v němž usínala, ale i na dobu, kdy si uvědomuje, že se s dětstvím musí definitivně rozloučit, kdy přestupuje do světa dospělých, jenž ji postaví do nových pozic a situací. Ve třetím bloku (Žutém) zachycuje autorka postřehy ze svého francouzského pobytu a v závěrečné části (Žižkov) pak pocity a prožitky z místa, které se stalo jejím bydlištěm. Samotný titul pak odkazuje na autorčinu myšlenku, obsaženou v jedné básni tohoto cyklu, jejímž obsahem je sdělení, že člověk se mnohdy může cítit svobodně jako sardinka ve velkém moři. Nesmí však zapomenout, že musí zůstat trvale aktivní a pozorný, jinak by mohl rychle přijít o hlavu.