Spodní patra

Od prvních veršů se zdá, jakoby Tomáš Čada prošel branou pomyslného města a s hltavou vnímavostí pozoroval dění v jeho zdech. Aby zjistil, že je snadné jít ulicí, jak ležérně konstatuje hned v úvo ...

Od prvních veršů se zdá, jakoby Tomáš Čada prošel branou pomyslného města a s hltavou vnímavostí pozoroval dění v jeho zdech. Aby zjistil, že je snadné jít ulicí, jak ležérně konstatuje hned v úvodní básní, zároveň ale poznal, že mnohem složitější a drsnější je skutečnost, jež se v těchto kulisách odehrává. Svět, který autor sleduje, je totiž přeplněn bezohledností, beznadějí a bezútěšností, jež se odrážejí třeba v bezdomoveckém žebrání, ve falešné písni z metra vynášející jejímu interpretovi honorář na balíček první pomoci z vodky a dvou rohlíků i v rumové rundě, po níž zbyde jen v kapse poušť. Prostředí, do něhož Tomáš Čada vstoupil, je pro něho jevištěm, na němž početný komparz předvádí tragické epizody, na které autor sice pohlíží s hlubokým pochopením pro jednotlivé aktéry, ale i se strachem, bolestí a úzkostí. Hutné a drásavé pocity, vyjádřené na minimální ploše a často doplněné ironickou hořkostí, jsou pak nosným stylistickým kamenem této sbírky, v níž se Čada pokusil stát se jakýmsi neoficiálním kronikářem spodních pater dnešní společnosti, otřásajících se v nevyzpytatelných vlnách a poryvech.