Pařížský deník

Sbírka Terezy Riedlbauchové je složena ze dvou oddílů, které však přes protikladné názvy spolu úzce souvisejí. V obou z nich totiž autorka zachytila podstatu svých životních zkušebností, byť se od ...

Sbírka Terezy Riedlbauchové je složena ze dvou oddílů, které však přes protikladné názvy spolu úzce souvisejí. V obou z nich totiž autorka zachytila podstatu svých životních zkušebností, byť se odehrávají v jiném prostředí. Praha a Paříž se tu stávají hlavním jevištěm, v němž se odrážejí básnířčiny většinou temné stavy duše, kombinované se záznamy snů či s deníkovými poznámkami. Zřetelně tu lze třeba rozpoznat hořkost a smutek, vyvěrající ze ztráty pražské trvalé adresy, z domu, který všichni opustili / a který opuštím i já. Bolestně působí i vzpomínka na básnířku Violu Fischerovou, průsaky jakési tíživé minulosti, zpřítomnění nicoty a pochybností. V autorčiných pochmurných sděleních už vůbec nic není jisté: v jednom z nich dokonce lakonicky oznamuje Nejraději objímám smrt a zdá se, že směřuje k naprosté vnitřní rezignaci. A tak záplava tíživých emocí je teprve v závěru odlehčena představou, že v dosud nedosažitelných výškách je umístěna zahrada, v níž zůstaly zamčeny květy nepoznaných barev / a nepoznaných vůní. Je možné, že až od ní budou nalezeny klíče, vnímání světa kolem, dějů a událostí se přece jen zbaví nánosů trpkosti i černých kontur a stane se poněkud laskavějším i vlídnějším.