Zločin Silvestra Bonnarda, člena Institutu

Nový překlad románu, který po prvé vyšel r. 1881 a později byl přeprac. ve znění definitiv., z něhož vychází i přítomný převod. Jako řada pozdějších vzpomínkových knih, také tento román přináší le ...

Nový překlad románu, který po prvé vyšel r. 1881 a později byl přeprac. ve znění definitiv., z něhož vychází i přítomný převod. Jako řada pozdějších vzpomínkových knih, také tento román přináší leccos autobiografického a hlavně: vůdčí postava zčásti vyjadřuje autorovy názory a má i jeho smyslovou vnímavost, lásku k antice, k starým tiskům a franceovský humanismus. - Učenec Silvestr Bonnard žije v soukromí mezi starými rukopisy aknihami - stýká se toliko sučenými odborníky podobně laděnými. Jen jednou opustí ten úzký okruh: chce zabránit zlu a prokázat dobro. A tu se bezelstný a neprakt. stařec, který zná sice paragrafy minulosti, ne však platný zákoník,dozvídá, že se svým dobrým činem dopustil vlastně zločinu. Nicméně končí se idylou: sama náhoda se postará, aby notář prchl se zpronevěřenými penězi, a nemohl tak dokročit na tuze pochybné "zlákání a uloupení nezletilé dívky," jejímž byl poručníkem. (PodleDoslovu.)