Básně

Nepočítáme-li řádku překladů, a hrst drobných próz, úvahových i vypravěčských, zahrnuje nejvlastnější, lyrický odkaz Karla Tomana jen sedm osm útlých sbírek veršů. Ale i tak z něho přísný autokrit ...

Nepočítáme-li řádku překladů, a hrst drobných próz, úvahových i vypravěčských, zahrnuje nejvlastnější, lyrický odkaz Karla Tomana jen sedm osm útlých sbírek veršů. Ale i tak z něho přísný autokritik ještě mnohé potlačil do souborného vydání, pořízeného několik měsíců před svou smrtí, pojal jen něco málo přes sto básní, rozloučiv se se čtenářem skromnou poznámkou: „Verše, sebrané tu v definitivní vydání, vznikaly většinou v první čtvrtině XX. století, jejíž pečeť nesou. Nic jsem v nich neměnil ani neupravoval – nechť svědčí o době a třeba proti autorovi.“ Tímto svazkem s prostým titulem „Básně“ mluví k nám lyrik hluboké lásky k životu, k ženě, k domovu, vyslovující naděje chudých a utlačovaných, vyslovující i mezinárodní bratrství mezi nimi. Navazujíc na realistické tradice české klasické poesie 19. stol. je Tomanova poesie spjata vroucím vlastenectvím s domovem a lidem.