Pokus o žánrové vymezení povídky

První kapitola knihy si všímá nedostatků českých definic povídky, jak se objevují v současných příručkách. Navazující průzkum ukazuje, že běžné používání slova povídka jako literárněvědného termín ...

První kapitola knihy si všímá nedostatků českých definic povídky, jak se objevují v současných příručkách. Navazující průzkum ukazuje, že běžné používání slova povídka jako literárněvědného termínu trpí odpoutáním se od označovaného jevu. Druhá kapitola hledá a srovnává nejdůležitější distinktivní rysy povídky v anglosaské literatuře a v literatuře střední Evropy. Množina nalezených osmnácti rysů je ověřována analýzou padesáti povídek devatenáctého a dvacátého století. Poslední kapitola každý z rysů popisuje detailně. Mezi nejdůležitější distinktivní rysy povídkového žánru patří směřování k jedinému účinku, krátký rozsah, převaha vypravěče nad reflektorem, jediná hlavní postava, ohraničený čas fabule i syžetu a prožitek pocitu osamění.