Někde za Truchlovem

Básně Zbyňka Fišera (syna Egona Bondyho) pocházejí jakoby ze starých pláten, ukrytých kdesi v půdních prostorách, které se náhle vynoří na světlo a zbaveny prachu zazáří pronikavou patinou vzpomín ...

Básně Zbyňka Fišera (syna Egona Bondyho) pocházejí jakoby ze starých pláten, ukrytých kdesi v půdních prostorách, které se náhle vynoří na světlo a zbaveny prachu zazáří pronikavou patinou vzpomínky. Na základě těchto obrazů Fišer vypráví příběhy, které zabydluje podivnými jmény a názvy míst, jež v sobě nesou nejen příchuť zašlých časů, ale i naléhavou porci zvukomalebnosti. Ta sama o sobě už dává tušit, že popisované děje se nebudou odehrávat v radostném duchu či očekávání. V autorových verších dominuje atmosféra tragických událostí, v nichž vystupují zlostí vystřízlivělí zuřivci, z dopisů z protějších břehů se ozývají ozvěny válečného utrpení a v takřka mýtické Božepoli, kde rostou na vršku kříže, se chystá jakýsi přízračný jarmark. Celkovou pochmurnost scén nezjemní ani halasovská parafráze, která se mihne textem, neboť Truchlov už samotným jménem vybízí k tomu, aby předestřel prostor k uskutečnění smuteční slavnosti, na jejímž konci nechce člověk už nic jiného než pouze provždy najít klid.