Tři truchliví tygři

Koncem padesátých let, v nichž se román odehrává, dýchala Havana opojnou a živelnou atmosférou, které vládly náruče nočních klubů, zběsilé a úchvatné akordy divokých hudebních večírků i spory o sm ...

Koncem padesátých let, v nichž se román odehrává, dýchala Havana opojnou a živelnou atmosférou, které vládly náruče nočních klubů, zběsilé a úchvatné akordy divokých hudebních večírků i spory o směřování nových uměleckých proudů v literární či filmové oblasti. V tomto kvasu se pohybují i titulní "tři truchliví tygři", jichž je ve skutečnosti pět. Patří mezi ně herec Arsenio Cué, posedlý jízdou v kabrioletu, který vražedným tempem brázdí havanské třídy v jakýchkoli hodinách. Je tu spisovatel Silvestre, věčně hledající inspiraci jak v přítomných prožitcích, tak i v čase a paměti. Třetím je fotograf a svůdce žen Kodak, čtvrtým hudebník Eribó, pro kterého bicí nástroje znamenají vše. Pátým a posledním je Bustrofedon, fenomenální tvůrce jazykových eskapád, jemuž je ovšem předurčeno své bohémské přátele opustit. Protihráčkami mužů jsou pochopitelně "šelmy" ženského rodu, jež roztodivnými i rozmanitými vlastnostmi (ale hlavně krásou) ilustrují podmanivou náladu perly Karibiku. Román má předpoklady zaujmout i po stylistické a výrazové stránce: soustředí se v něm množství přesmyček, žertů, hravosti a imaginace nebo intelektuálního humoru, jenž se prosazuje například v nepřeberných, jakoby ledabyle rozhazovaných konotacích a stává se ústředním prvkem i ozdobou "vědeckých", vášnivě vedených disputací.