Hlad

Paměti mého těla. „Jedla jsem v naději, že když budu obrovská, moje tělo bude v bezpečí. Pohřbila jsem dívku, kterou jsem byla, protože té se děly nehezké věci. Ale ona tu je i nadále. Pokouším se ...

Paměti mého těla. „Jedla jsem v naději, že když budu obrovská, moje tělo bude v bezpečí. Pohřbila jsem dívku, kterou jsem byla, protože té se děly nehezké věci. Ale ona tu je i nadále. Pokouším se propsat zpátky k ní a říct jí to, co potřebovala slyšet.“ Autorka s odzbrojující upřímností popisuje zkušenost s vlastním tělem, vztah k jídlu a morbidní obezitě. Klade si otázku, co to znamená naučit se starat sama o sebe, a jak uspokojit hlad fyzický, ale i psychický.